Zpráva o činnosti SDH Šťáhlavice za rok 2015

Vážení přítomní hasiči, přátelé, hosté,

nový rok byl ještě v plenkách a naši muži, jak už se stalo tradicí, vyjeli na lyže na Šumavu. Sněhu bylo pomálu,  ale na německém Javoru se lyžovat dalo, takže si pánové zasportovali, odreagovali a načerpali síly na další perný týden. To jsme totiž připravovali výroční valnou hromadu, v tomto roce obohacenou i volbami do výboru SDH. Velké změny však nenastaly, Vladimír Čechura a Pida Pospíšil z výboru odešli, přišla „mladá krev“ Kuba Tolar. Namísto Jirky Hory se stal velitelem SDH Aleš Cink.
Hned druhý den po výroční schůzi se konal náš Hasičský bál, kde nám již tradičně hrála kapela Ozvěny, stůl pod jevištěm se prohýbal pod množstvím cen tomboly a došlo i na půlnoční překvapení. Sotva jsme uklidili sál po taneční akci, už si velká část našeho sboru balila kufry a jela do maďarských sirných lázní, zregenerovat svoje unavená těla. Vrátili jsme se akorát včas – poslední lednový den totiž slavili velkolepou oslavou svoje krásné kulatiny naši hasičští kamarádi, Martina a Jirka Loudovi. Uznejte, že leden byl pro nás opravdu smršť událostí!
Začátkem února jsme šli popřát ke krásným 91. narozeninám našemu čestnému členovi panu Jiřímu Fialovi, který nás přivítal v plné fyzické i duševní svěžesti skleničkou aperitivu.
V polovině února jsme připravili zde na sále dětem Maškarní rej, celou akcí děti provázel taťka Šmoula a  Šmoulinka, které skvěle reprezentovala Marti Loudová a Adélka Kepková,  děti soutěžily v několika disciplínách, za něž dostávaly sladkosti, tančily a mlsně obklopovaly bohatou tombolu.
Začátkem března nás náš spoluobčan požádal o vyčerpání studně, neboť ji potřeboval vyčistit a neměl k tomu dostatečnou techniku, což naši muži s radostí provedli, neboť byla suchá zima, žádné povodně, tak aspoň studně
Též v březnu, kdy se ještě nevyjíždí na soutěže, je relativně „volno“, se konala brigáda na velký úklid hasičárny, která již přímo volá po rekonstrukci. Na tu ale nejsou obecní prostředky a tak jsme vlastními silami i prostředky opravili zubem času opotřebovaná vrata, opadanou omítku, rovnou i vymalovali, takže nám tyto prostory opravdu „prokoukly“. Zároveň se upravila jedna místnost jako šatna pro  výjezdovou jednotku.
Jirka Stankovič zvaný Šerkán přivezl vlek za auto, který přes zimu s pomocí svých synů Jiříka a Pepy předělal a zakryl pro účely soutěžních družstev – jsou tam ližiny na mašinu, takže je s ní jednoduchá manipulace, hadice mají svoje regály, savce svoje tunýlky, skládací lavice i stůl svoje závěsy… prostě je to skvělý pomocník, myslím že by toto mohl dělat Jirka na zakázku a já mu tímto veřejně děkuji.
V dubnu jsme se zase sešli všichni v Kovarně při oslavě kulatých narozenin starostky a pak již začaly tréninky soutěžních družstev na další sportovní sezónu, první soutěž, ta okrsková, totiž proběhla již koncem dubna! To se nalejvačům moc do ledové vody nechtělo, ale jednou se na hasičinu dali, tak co se dalo dělat…
Museli jsme také začít řešit problémy s místem pořádání Dětského dne a naší soutěže, neboť na části louky, kde léta naše akce probíhají, se rozhodl její majitel Pavel Přibík chovat skot. Probíhala jednání a návrhy na různá řešení, nakonec nám vlastník louky ještě vyhověl a louku do konce června neoplotil.
V květnu svolal vedoucí dětského družstva svoje ovečky, vydali se hraběcí cestou do Šťáhlav a sbírali odpadky, kterých se přes zimu okolo této frekventované stezky nahromadilo požehnaně.
Zástupci našeho sboru šli popřát ke kulatým 70.narozeninám našemu dlouholetému sponzorovi naší hasičské soutěže panu ing. Václavu Soukupovi.
A pak už jsme všechny naše síly soustředili na pořádání Dětského dne s KS Europe, který se konal v sobotu 23.května na louce u Úslavy. Počasí nám přálo, akce byla velkolepá, potěšit davy malých i velkých účastníků přijeli Maxim turbulenc a my se statečně pustili do novinky pro děti (vlastně nejen pro ně) – vlastnoručně jsme vyráběli cukrovou vatu. Zpočátku všichni okolo byli zalepení sladkými pavučinami, ale pak naše mladé hasičky Lucka, Gábina, Anička a Adélka přišly na ten správný grif a ze stroje jako zázrakem stoupaly obláčky cukrové vaty. Nejzručněji se projevila Lucka Rousová.
V červnu se nad Šťáhlavicemi přehnal silný vítr, možná by ho meteorologové nazvali i vichřicí, která vyvrátila stromy na našem území. A tak naši hasiči tyto vývraty museli odstranit, aby cesta do chat byla přístupná a aby nakloněné kmeny neohrožovaly stavby. Hned poté jsme přivítali hosty z Kobylí, naší hasičské družební obce. Návštěva se odehrávala přes prodloužený víkend, Moravákům jsme připravili program a patřičně se jim věnovali.
20.června se konala naše soutěž. Při vzpomínce na dlouhé, suché, tropické léto a vlastně i podzim mně možná nebudete věřit, že právě tato sobota byla velmi bohatá na dešťové srážky. Mám zapsáno, že v Tatrách a Alpách padal sníh! Z nebe se každou chvíli linuly provazy vody, louka byla rozbahněná, chvílemi jsme i přerušovali soutěž, než nejhorší přívaly deště přejdou. Ještě teď pociťuji svoje zmrzlé nohy obuté do střevíců, které jsem si obula ke sváteční uniformě a poté úlevu, když mně rodina přinesla zimní kozačky. V té chvíli jsem věřila, že mně zachránila život, děkuji Verunko! Loňský 16.ročník naší soutěže zaznamenal změny – již se nebojovalo „O pohár firmy Fenestra“, ale „O pohár SDH Šťáhlavice“ a úplně nová doplňková soutěž „O pohár Holby“, kde se sčítaly roky soutěžících, těm starším se odečítaly výsledné vteřiny, těm mladším zase přičítaly, v této disciplíně byla velká poptávka po hasičích se starším ročníkem narození. Tady je vidět, že ne jen mladí jsou dnes v kurzu  Z uvedeného je patrno, že hledáme nového hlavního sponzora naší soutěže, můžete tuto informaci šířit dál, třeba se nějaký přihlásí Po ukončení soutěže se nebe umoudřilo a přestalo nám sesílat dešťové přeháňky a tak se mohla konat tradiční plánovaná zábava pod širým nebem při hudbě skupiny Sifon. Přes nepřízeň počasí mohu konstatovat, že se soutěž povedla, sešlo se celkem 22 hasičských družstev, žádné neodešlo s prázdnou a hlavně – nikomu se nic v tom kluzkém blátivém terénu nestalo. Ještě musím zmínit, že na soutěž nás přiletěli podpořit naši přátelé z Finska, kteří v minulých letech složili samostatné družstvo, bojovali a neumístili se na chvostu výsledkové listiny. Vloni jich bylo ale málo, tak jen fandili.
Myslím, že v den naší soutěže vloni pršelo na dlouhých několik měsíců naposledy…
22.června přišlo smutné oznámení, že ve věku 91 let zemřel náš čestný člen Jiří Fiala. Čest jeho památce.
Jeden člověk odejde, druhý přijde, takový je život, zvláště když se toto udá v jedné rodině. A tak se hned začátkem července, přímo v sobotu 4., narodilo malé hasičátko, Pavle a Pidovi  Pospíšilovým přinesl čáp synka Matěje.
Červenec je měsíc prázdnin a dovolených, ale hasičské soutěže se konají stále, snažili jsme se zúčastňovat všech, ale ne vždy se nám to povedlo, když odjelo 5 lidí ze soutěžního družstva, pak už nedá svítit… A tak jsme si užívali prázdniny, léto a pohodu.
V srpnu končilo osvědčení o registraci vozidla našeho zásahového vozidla Avie – Furgonu, stařičké auto už technicky nebylo schopné pokračovat v provozu a   neprošlo by na Stanici technické kontroly a tak jsme ho, sice se slzami v očích, museli vyřadit z registrace vozidel a nechat sešrotovat. Furgon nám sloužil léta, chlapi na něm odpracovali stovky hodin, takže jsme k němu měli opravdu vřelý vztah. Ale to je život… Teď tedy řešíme, kde vzít peníze na jiné zásahové vozidlo a snažíme se o získání příspěvku OÚ či využití nějakého grantu.
Začátkem srpna nás oslovil slavný cyklista František Raboň, zda bychom mu mohli pomoci spoluorganizovat Benefiční cyklomaraton ve Šťáhlavicích, jehož výtěžek by podpořil Centrum Hájek, který se stará o postižené děti. Na rozmýšlení nebylo moc času, navíc spoustu členů sboru bylo na dovolené, na osvědčené louce se pásly jalovice…, ale přesto jsme kývli. A tak v sobotu 30. srpna jsme na louce „Na čtvrtích“ jako vojáci rozložili ležení – stany a stánky opatřené lavicemi, stoly, mrazáky a ledničkami, cisternou s pitnou vodou, připravili občerstvení pro závodící cyklisty, i když jsme dopředu netušili, co tito profi sportovci budou vyžadovat, v něčem jsme se strefili, v něčem ne, horko bylo nesnesitelné, ale my jako skály stáli na svých místech a skoro celý den obsluhovali a ochotně a s úsměvem na rtech pomáhali všude, kde nás bylo potřeba. Cyklistický guru František Raboň nás na konci akci potěšil slovy, že bez nás by tento závod vůbec nemohl proběhnout. Centrum Hájek získal příspěvek ve výši desetitisíců korun, byl též spokojen.
24. srpna jsme se dozvěděli smutnou skutečnost, a to, že ve věku 60 let zesnula naše někdejší aktivní hasička, členka sportovního družstva, Drahuš Šmolíková. Naši zástupci se zúčastnili posledního rozloučení a položili na její hrob věnec. Čest její památce.

Nalejvačka našeho družstva Lucka Kalašová, která jezdí s kočárkem na procházky přes Bažantnici, se už nemohla dívat na „okrasu“ z odpadků, lemující tuto cestu a tak svolala své kolegy mladé hasiče a vyrazili na další úklid této lokality. Vzali to z gruntu, Hraběcí cestu od Kozlu až ke kolejím, lesík Bažantnice také prošli celý a nasbírali plný velký přívěs za auto, kromě toho našli ztracenou tašku místní důchodkyně, obsahující doklady, klíče, peněženku a prakticky všechny osobní věci a měla velkou radost z nálezu. Co všechno mladí našli, nemůžu ani prozradit, ale něco přeci – třeba autosedačku, části bicyklů, dětskou sedačku na kolo, použité injekční stříkačky, apod.
Hned začátkem září, kdy byla zveřejněna soutěž Českého rozhlasu pro sbory dobrovolných hasičů, jsem ten náš okamžitě přihlásila. Každý pátek odpoledne jsem pak s napětím poslouchala vysílání, kde se losovalo z přihlášených sborů. Na konci září se povedlo a my byli vylosováni. Hned poté se mně ozval redaktor Českého rozhlasu, že přijede v pondělí natočit s námi medailonek. Moc času nebylo, obeslala jsem spoluhasiče smskami a maily, aby všichni přišli, aby redaktor ČRo viděl, jaký jsme dobrý tým… Jenže všední, navíc ještě úřední den v 16 hodin – malé děti jsou na kroužkách, větší děti jsou ještě ve škole, lidi v práci… Svěřím se vám s osobním pocitem: Když jsem se s redaktorem ČRo blížila ke Kovárně, byla ve mně malá dušička, že tam bude na nás čekat 4-5 lidí. Ale kolem našeho klubu běhalo celé dětské družstvo, navíc i v soutěžních tričkách, Kovárna plná družstvem mladých i celým výborem, teď vám to řeknu – měla jsem co dělat, abych ty slzy dojetí, kterých jsem měla plné oči, udržela 
Pak jsme celý týden žili soutěžením této rozhlasové akce, rozesílali jsme e-maily všem možným i nemožným známým a kamarádům s prosbou o hlas, sami jsme hlasovali, byl to velmi euforický týden. Teď čekáme až do června, kdy bude soutěž ukončena a vyhodnocena…
19.září jsme zde v sále uspořádali taneční zábavu „Vinobraní“. Sál byl krásně vyzdobený šlahouny psího vína, na kterých visely sáčky s hrozny, v šatlavě bylo připraveno 50 litrů burčáku, červené i bílé víno, domácí chlebíčky s láskou vyráběné, na pódiu příjemně hrála kapela Amati band, všichni se příjemně bavili, nikdo se nepopral…, tak bychom mohli být spokojeni. Musím přiznat, že nebyli, mrzelo nás, že jsme přípravám věnovali spoustu hodin a nakonec přišlo málo lidí. Dokonce nás napadlo, že bychom už zábavu přestali pořádat, když o ni není zájem…
Říjen byl ve znamení oslav místních spoluobčanů, ke kulatým 60.narozeninám šli naši zástupci popřát Zdeňkovi Martínkovi a k 70. narozeninám Josefu Šimánovi.
V tomto měsíci jsme zorganizovali „sběr šrotu“, dva dny naši členové s valníkem objížděli vesnici i chatové osady a nakládali vyřazené železné věci, některé ještě museli očistit od neželezných částí, aby je sběrný dvůr přijal. Když odpočteme náklady za naftu, moc peněz nezbylo, ale lepší toto harampádí sebrat a odvézt, než ho pak nacházet vyhozené v lese nebo u řeky…
Blížil se konec října a s ním spojená již tradiční Strašidelná stezka pro děti, pořádaná společně s TJ Sokol Šťáhlavice. Protože už vloni se osvědčila celková změna organizace i trasy a děti s rodiči čekali na návsi, rozhodli jsme se vlastními silami i prostředky trošku upravit obecní plácek před Kovárnou, nevzhledné ohniště na panelech nahradit pevným stálým kovovým, který s trpělivostí krásně obložil KB bloky Honza Rous, takže je nyní praktickou ozdobou tohoto místa.
Hned 28.října při Strašidelné stezce bylo ohniště řádně „pokřtěno“, kdy si tam desítky …. nebojím se říct stovky dětí opeklo buřta, pak si s ním sedlo do pohádkového stanu, kde sledovaly animované filmy, aby jim čas čekání na start rychle utíkal. Počasí bylo stálé, trasu lemovala stanoviště strašidel, u kterých plápolaly ohýnky, podle zpětných ohlasů byli všichni s akcí velice spokojeni.
Měsíc se přehoupl do listopadu, kdy jsme pozvali všechny, kteří nám po celý rok nějakým způsobem pomáhali, na malou oslavu zvanou „Děkovačka“. Připravili jsme občerstvení sladké i slané, maso i sýry, zeleninu i ovoce, na rautové tabuli nechyběl ani kaviár dodaný Vencou Harnochem! Z pípy teklo pivo proudem, vinaři si mohli dát bílé i červené, na abstinenty čekaly nealko nápoje. K potěšení i tanci hrál na klávesy pan Vitouš, na kytaru brnkal a zpíval jeho syn. Musím přiznat, že některým přítomným se vystoupení pana Vitouše nelíbilo, ale podle mě to naprosto splnilo účel – tancechtiví si zatančili i tak a navíc jsme se všichni od srdce zasmáli, pan Vitouš nás opravdu pobavil a třeba osobně já jsem ocenila, že na našem sále zazpíval Walda Matuška s Evou Pilarovou „Tam za vodou v rákosí“  Ještě musím dodat, že „Děkovačka“ je společenská příležitost pro místní i přespolní se sejít, popovídat si a pobavit se. Nic víc ani nic míň tím nesledujeme.
Na konci listopadu, týden před tím, než chodí Mikuláš a čerti, jsme zorganizovali pro děti Dětskou mikulášskou šou. Vysvětlím proč již týden předem – vloni totiž dnem pochůzky svatého muže byla sobota, a to jsou všechny děti doma u oken a sledují, jestli už ti čerti jdou A proto přímo tady na sále mezi desítky dětí přišel důstojný Mikuláš, křehký anděl, čert a hned dvě čertice. Muziku zajistil Patrik Šrámek se skupinou Šrapnel, děti se vyřádily a ještě dostaly mikulášský balíček, navrch jsme připravili tombolu, kde každý lístek vyhrál. Poděkování patří nebeským bytostem Dušanovi Krňoulovi a Gábině Loudové i těm pekelným Kubovi Tolarovi, Oli Rousové a Marti Loudové.
V mé zprávě občas padly jména některých z nás, mám dojem, ne dojem, já vím, že o to naši hasiči nestojí, abych je tady vyjmenovávala a přiřazovala zásluhy, takže to dělat nebudu. Ale nemůžu si odpustit vyzdvihnout dvě osoby, které nejsou v naší členské základně, přesto pokaždé, když je nutné přiložit ruku k dílu, a to bývá často, okamžitě přijdou a přiloží ne jednu, ale obě ruce. A to je Jitka Sobotová a Monika Tolarová. Holky, děkuju vám! Doufám, že jsem se nedotkla některých dalších našich „pomáhajících“, že jsem vás nejmenovala. Děkuji vám takto anonymně, děkuji všem ve výboru SDH, děkuji všem spoluobčanům, též TJ Sokol za spolupráci a velký dík patří Obecnímu úřadu Šťáhlavy v čele s panem starostou ing. Štětinou.
Slyšeli jste časově seřazený výčet naší loňské práce i zábavy, vlastně celé naší činnosti. Myslím, že je z toho patrno, že tu nejsme jen proto, abychom uhasili požár, vyčerpali vodu nebo odstranili padlé stromy z cesty. Že se také snažíme přinést zábavu pro všechny spoluobčany, že je naší snahou přitáhnout děti a mladé k nějakému zájmu, že je naším cílem zviditelnění a zvelebování obce, ale hlavně, že jsme parta lidí, kteří jsou spolu rádi, parta kamarádů, na které se můžeme spolehnout, se kterými můžeme sdílet bolest i radost, že prostě nejsme sami.
Děkuji za shovívavost a trpělivost, přeji vám do tohoto roku pevné zdraví a hodně úspěchů ve všech vašich činnostech.